Zvláštnosti japonského jídelníčku
V japonské kuchyni se užívá poměrně málo tuku a ostrých koření. Jednou z důležitých překážek, které brání většímu rozšíření specialit japonské kuchyně, je i jejich poměrně vysoká cena. Například v japonské restauracích v některých západoevropských zemích jsou ceny obvykle značně vyšší než v restauracích s čínskou kuchyní.
Japonská kuchyně bude asi tou nejdietnější a nejzdravější kuchyní na této planetě. Málokdo však dodá, že kromě těchto kvalit, je japonské jídlo vždy velmi pěkně upraveno před jeho samotným pozřením. I tuto část přípravy tradičního jídla vyzvedli Japonci přímo mezi umělecká díla a také jsou na to velmi pyšní.
Základními surovinami jsou ryby, rýže, zelenina a několik druhů nudlí. Zelenina, jenž zastává důležitou roli v japonském jídelníčku, je po celý rok ve velkém množství a druhů, kdekoliv k sehnání a tak není problém toho využít při přípravě jednotlivých jídel.
Pro chuť japonských jídel je příznačná hlavně sójová omáčka šóju a sójová pasta miso. Omáčku šóju Japonci převzali od Číňanů již někdy v 6. století, ale v průběhu dalších staletí si její výrobu různě upravovali, takže nyní se japonská sójová omáčka značně liší od čínské. Vyrábí se ze sójových bobů, ječmene a soli. Běžně je to tekutina tmavě hnědé barvy, ale některé druhy jsou i velmi světlé až téměř bezbarvé. Před seznámením s šóju přichucovali Japonci jídla pouze solí, a proto zavedení šóju do přípravy jídel znamenalo opravdovou radikální změnu v japonském kuchařském umění. Zpočátku však bylo užití šóju omezeno jen na aristokracii a běžně se rozšířila po celé zemi až někdy kolem 14. století. Ale nyní se v japonských domácnostech užívá prakticky od rána do večera a na osobu se jí ročně spotřebuje v průměru kolem patnácti litrů. Při výrobě různých omáček a přísad je běžné také, pro nás dosti překvapivé, přidávání cukru do šóju.
Také sójová pasta miso přišla do Japonska z Číny. Vyrábí se ze sójových bobů, pšenice nebo rýže a soli. Miso je nepostradatelné pro přípravu mnoha jídel, zejména ryb a zeleniny. Velmi oblíbená je také polévka z miso, tzv. Misoširu, která se připravuje povařením miso ve vodě spolu s různými přísadami - zeleninou, rybami nebo v poslední době i s vepřovým či hovězím masem. Misoširu je v Japonsku dodnes velmi oblíbenou snídaní a často se (hlavně na venkově) navaří ráno větší množství a pak se pouze v poledne i večer přihřívá.
Japonci se stali ve světě známí mimo jiné i tím, že rádi jedí syrové rybí maso. Japonským nejoblíbenějším pokrmem tohoto druhu je tzv. Sašimi připravované z nejrůznějších druhů krájených ryb - například kapra, platýse, ale i žraloka a dalších. Na první pohled je příprava sašimi velmi jednoduchá, ale chuťově se velmi liší podle toho, jestliže je připravoval někdo zkušený nebo pouhý začátečník. Existuje mnoho různých druhů sašimi - například z ryb krájených na dlouhé, úzké a tenké proužky nebo třeba do kostiček. Kromě sašimi se jedí syrové ryby velmi často také ve formě tzv. Suši, kdy je plátek ryby položen na povrch válečku z rýže a ten je pak ještě celý zabalen do jednoho z druhů jedlých mořských řas. Dále k suši můžete ochutnat nakládaný zázvor nebo nakládanou žlutou ředkev (takuwantaro). Suši se také namáčí do wasabi pasty, což je pasta, která vzniká smícháním drceného zeleného křenu (wasabi) s vodou. Touto pastou se suši potírá, nebo se do ní namáčí, případně se vmíchává do sojové omáčky. Křen je tedy další velmi zdravou ingrediencí japonské kuchyně. Ví se o něm, že obsahuje antibakteriální a desinfekční látky, podporuje v našem organismu i tvorbu vitamínu B1, s nímž souvisí kvalita naší paměti a schopnost soustředění. Další ingrediencí je rýžový ocet, který podporuje trávení, má výrazné dezinfekční vlastnosti a obsahuje i mnoho biologicky zajímavých látek.
Jak plátky sašimi, tak i mísa s vyrovnanými válečky suši (servíruje se několik různých druhů) jsou pokaždé lákavě upraveny, takže poskytují požitek již při pouhém pohledu. Vůbec všechna japonská jídla jsou velmi pěkně upravena.
Ryby se ovšem v Japonsku jedí připravované na desítky nejrůznějších způsobů. Značně oblíbená je například Tempera. Jedná se o v těstíčku obalované a smažené malé kousky ryb, raků a dalších drobných mořských živočichů a zeleniny.
Právě konzumace velkého množství mořských ryb a dalších živočichů pomáhá Japoncům ochránit své zdraví před nejrůznějšími onemocněními, zejména před nemocemi srdce a oběhového systému, ale například i před rakovinou. Mořské ryby totiž mají nejen velmi zdravé, dobře stravitelné maso, ale jsou bohaté i na minerály jako je hořčík a draslík, které podporují činnost srdce, a obsahují i vápník a fosfor, důležitý pro stavbu kostí. Tuky mořských ryb jsou bohaté na omega-3 mastné kyseliny, které snižují cholesterol.
Mořské řasy
Od nejstarších dob jsou v Japonsku oblíbené také mořské řasy, v jejichž použití pro přípravu velmi chutných jídel nemají zřejmě Japonci ve světě konkurenci. Mořské řasy jsou skvělým zdrojem rozpustné vlákniny (snižuje cholesterol, chrání před rakovinou), ale jsou i skvělým zdrojem přírodního jódu, který pomáhá fungovat štítné žláze a podporuje i fungování mozku. Mořské řasy se přidávají i do omelet a právě dostatek jódu, který podporuje funkci štítné žlázy, chrání Japonce před vznikem obezity, způsobené sníženou činností právě štítné žlázy.
V posledních letech se skladba japonského jídelníčku rychle mění - jí se stále více masa, mléka a mléčných výrobků a naopak se poněkud snižuje mimořádně vysoká spotřeba rýže. Přesto i nyní je spotřeba masa na osobu asi čtyřikrát menší než u nás. Chutných jídel z hovězího i vepřového masa však existuje značný počet, i když tradice jejich přípravy nesahá většinou dále než do konce minulého století. Mezi Japonci i mezi zahraničními turisty je velmi oblíbené tzv. Sukijaki - hovězí maso (případně i kuře nebo vepřové) opékané v sójové omáčce s přísadou rýžového vína a cukru a pak ještě obvykle protažené v misce s rozklepnutým vajíčkem. Při podáváním sukijaki a některých dalších jídel je v japonských domácnostech i v některých restauracích běžné, že si každý vybírá plátky syrového masa (a případně i zeleninu a houby) z mísy a sám si je pak opéká na pánvičce uložené uprostřed stolu na malém elektrickém vařiči.
Shoya (šója)
Japonská sójová omáčka je tradičně rozdělena do pěti hlavních kategorií, které se odlišují v jejich přísadách a metodě výroby. Japonské sójové omáčky zahrnují pšenici jako základní přísadu. Toto inklinuje k rozmanitosti a lehce sladší chuti než-li je čínská sójová omáčka.
- Koikuchi - vznikla v oblasti Kanto, jeho použití nakonec rozšířilo do celého Japonska.
- Usuikuchi - je nejvíce populární v oblasti Kansai. Je poněkud slanější a světlejší barvy než koikichi.
- Tamari - se produkuje v oblasti Chubu. Obsahuje velmi malé množství pšenice. Díky tomu je její barva tmavá.
Wasabi
Wasabi (Wasabia japonica nebo Eutrema japonica) je rostlina, která je členem Cruciferae nebo hořčicové rodiny. Obyčejně známý jako japonský křen, který je extrémně silně ochucený. Wasabi je prodáváno jako jeden kořen, ale také je upravován do podoby pasty, která je prodávaná v různých tubách, pro okamžité použití.
Sója
Neopominutelnou součástí japonské kuchyně je i sója a výrobky z ní. Suši se může balit do smaženého tofu, japonská sójová omáčka - na rozdíl od čínských druhů - je vyrobena čistým kvašením a lisováním sójových bobů a je tedy výrazně jemnější a zdravější. Sója sama o sobě je zásobárnou bílkovin i zdrojem biologicky aktivních látek, které chrání před možným vznikem rakoviny. Stejně jako ostatní luštěniny obsahuje i sója nezanedbatelné množství vlákniny.
Žádné sladkosti a zákusky
Dalším kamínkem do mozaiky obrany proti obezitě je i to, že Japonci nepěstují tradici "sladkých teček" po jídle, jak je tomu v našich oblastech, takže se celkově snižuje výsledná energetická hodnota celého oběda nebo večeře.
Pravidelný pohyb v každém věku
Japonci nezapomínají ve svém celkovém životním stylu ani na pravidelný zdravý pohyb, a to v každém věku. Klasickým příkladem může být tai-chi - cvičení a sport pro každého, podporující koordinaci pohybů a prokrvující organismus. Stejně tak je Japonsko kolébkou mnoha bojových sportů, které kladou důraz na mrštnost, pružnost a rychlost.
Japonci patří mezi světovou v průměrné délce života svých obyvatel. Japonci jsou totiž přímo symbolem dlouhověkosti. Ukázalo se totiž, že se lidé v Japonsku dožijí v průměru skoro o deset let vyššího věku než u nás. Navíc v Japonsku je daleko menší výskyt obezity, než v našich zeměpisných šířkách. Vědci, kteří se zabývají těmito zjištěními, pro to mají vcelku jednoduché vysvětlení. Japonci jedí střídmě a zdravě a pravidelně cvičí.
